OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Se jménem Arjen Anthony Lucassen se každému vybaví série jeho metalových oper, zaštítěná názvem projektu AYREON. Výčet dalších aktivit je mnohem širší, přesto si posledních deset let udržuje ve své hudbě velmi vysoký standard. V jeho projektech (hlavně AYREON) se setkávají velké hvězdy převážně progresivní hudby, ale zároveň jsou i příležitostí pro ty ostatní, dostat se do širšího povědomí (o pár z nich jsme na MP už psali). Jeho zatím nejnovější aktivita nese jméno STREAM OF PASSION a sám Lucassen se označení projekt brání. Jde po dlouhé době o plnohodnotnou hudební skupinu. STREAM OF PASSION mělo být údajně nahráno prostřednictvím internetu, aby se tak v jedné kapele spojili lidé, kteří žijí tisíce kilometrů od sebe. Odtud pochází i název. Idea založit další kapelu, která bude zaměřena hlavně na ženský zpěv se v Lucassenově hlavně uhnízdila během nahrávání „The Human Equation“. Tehdy ho hlas mexické zpěvačky Marcely Bovio okouzlil natolik, že byla škoda příležitosti nevyužít.
Marcela Bovio (celým jménem Marcela Alejandra Bovio García) se hudebnímu světu představila nejprve v mexické progres metalové kapele HYDRA a o pár let později v kapele ELFONIA (debut vyšel i v Evropě, u francouského labelu Prikosnovenie). V obou kapelách figuruje i další člen STREAM OF PASSION, klávesista Alejandro Millán. Světu se Marcela představila až na posledním AYREONu co by „Wife“. Ostatní muzikanti byli vybráni na základě výběrového řízení. Kytaristka Lori Linstruth, Američanka, začínala v koncem osmdesátých let v ženské metalové kapele WARBRIDE, kde se holky chtěly vézt na vlně tehdejší LA metalové scény, nicméně móda se změnila a po sérii nevydařených pokusů o přijetí dema to holky zabalily. Dohromady se daly až nedávno a CD teprve chystají. Z poněkud jiného soudku je holandský třiadvacetiletý basista Johan van Stratum hrající v rap-crosscorové kapele AGITATOR, Rage Against The Machine tributu RATCOM a ve FORCEFEED (styl něco jako SLIPKNOT, AMERICAN HEAD CHARGE, nebo MUSHROOMHEAD). Bubeník Davy Mickers je dosud světu zcela neznámý.
V kontextu dalšího Lucassenova hudební projektu, kde hlavní roli hraje ženský zpěv vám jistě vyvstane na mysli myšlenka: „další AMBEON?“. Nikoliv. STREAM OF PASSION Arjen pojal jako plnohodnotnou kapelu, kam hudebními nápady mohli přispívat všichni a se kterou plánuje i zimní turné (ne, ani se neptejte). Hudba na „Embrace The Storm“ je sice pomalejšího charakteru, zasněné melodie vyplouvají na povrch a opět mizí pod hladinou s grácií i uhlazeností typickou pro AYREON-balady, nicméně po rytmické stránce se přicmrndávání nedočkáme, naopak. Najmutím mladých nevyřáděnců na rytmické posty udělal Lucassen svou další trefu do již (za ta léta) takřka prostřílené černé. I když se to při prvním poslechu nezdá, STREAM OF PASSION skutečně není jen dalším projektem a má svou osobitou tvář. Doporučuji si ze stránek kapely stáhnout video k „Passion“, kde tito (již jen dle vizáže) odlišní lidé se doplňují v harmonickém celku. Jejich zdánlivě nesourodý přístup se tak stává hlavní předností jejich skupiny. Na celém albu můžeme slyšet roztahané, zasněné melodie na piano nebo klávesy, které jsou v Millánově podání typickým znakem kapely ELFONIA, předávající si slovo s „old-school“ metalovými kytarovými sóly Lori Linstruth, nebo zcela vyklidí prostor pro řízné rify kapelníka. Pochopitelně nechybí kouzelné refrény, kromě „Passion“ za zmínku určitě stojí skladba titulní, „Embrace The Storm“, „Hauted“, nebo uhrančivá baladička „Open Your Eyes“. Marcela Bovio pak nenechává žádné pochyby, proč byla pro svou roli vybrána. Chvílemi se může zdát „Embrace The Storm“ příliš rozvláčné až utahané, nicméně po hudební stránce jde o velmi kvalitní počin. Zapůjčím si zde slova kolegy Darkmoora k AMBEONU (dovolíte, mistře?): „Hodně totiž záleží kde a v jakém rozpoložení si album poslechnete.“. S příchodem dlouhých podzimních večerů se zajisté stane skvělým společníkem, byť asi ne pro široké publikum, na to působí hudba STREAM OF PASSION až příliš intimně a nevtíravě. Mě osobně si však toto album za tu krátkou dobu velmi získalo.
Před dalším AYREON si dal Arjen Lucassen pauzu. Mezitím se pustil do spolupráce s o generaci mladšími hudebníky a společně nahráli album „Embrace The Storm“. Určitě si jej poslechněte, pro mne je to další vydařený zářez v Lucassenově diskografii.
8 / 10
Marcela Bovio
- zpěv, housle
Arjen Lucassen
- kytara
Lori Linstruth
- kytara
Alejandro Millán
- piano
Johan van Stratum
- basa
Davy Mickers
- bicí
1. Spellbound
2. Passion
3. Deceiver
4. I'll Keep On Dreaming
5. Haunted
6. Wherever You Are
7. Open your Eyes
8. Embrace The Storm
9. Breathing Again
10. Out In The Real World
11. Nostalgia
12. Calliopeia
Vydáno: 2005
Vydavatel: InsideOut Music
Stopáž: 53:51
Produkce: Arjen Lucassen
Studio: The Electric Castle
Jsem moc zvědavý, zda takhle "skupina" živě někdy vystoupí, každopádně jejich debut je hodně příjemné dílko. Spojme si elementy a nedomyslitelné harmonie pana Lucassena s rockovou nasládlostí takových EVANESCENCE, přidejme vkusný hlásek Marcely Bovio a dostaneme tu úchvatný ("Passion", "Wherever You Are", "Open You Eyes" a další), tu minimálně vkusný mixík, navíc se slušným komerčním (v dobrém) potenciálem. Jen se nemůžu zbavit takového mírně nevýrazného dojmu, který mi po poslechu "Embrace The Storm" zůstává.
Taková pohodička.. nic víc, nic míň. Moje pořadí v Arjenových stále fungujících projektech je takovéto:. 1. Ayreon 2. Ambeon 3. Stream of Passion 4. Star One
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.